Oddělek není včelstvo. Abychom ho na včelstvo povýšili, musíme načerpat znalosti a zapracovat na jeho zesílení. Zima je sice daleko, ale pro včely už v polovině července končí ta největší snůška a tak nám amatérům nezbývá nic jiného než je začít krmit. Ve včelařské terminologii říkáme podněcování oddělku. A teď – jak na to? Usuzujeme, že nejlepší je medocukrové těsto, ať si holky pošmáknou. A tak, ač už jsme sice včelaři, kupujeme kila a kila medu od ostatních včelařů. A pak začíná lopota. Med se zahřeje (ne moc) a přimíchává se cukr moučka – na kilo medu, tři kila cukru. První kilo v pohodě, druhé kilo jde už z tuha a třetí kilo je už vyloženě dřina – praská první vařečka. Ale po výrobě několika desítek kil medocukrového těsta už víme, jak na to. Dvě vařečky zase není taková ztráta a my máme dobrý pocit, že dáváme včelám to nejlepší. Na včelařském fóru se ovšem názory různí a tak se dozvídáme, že velká většina podněcuje pouze cukrem s vodou v poměru 1:1. No co už. Za med jsme dali peněz jak za další oddělek, ale nejpodstatnější je, že včelky těsto přijímají s radostí a dostáváme se s nimi na spotřebu 4 kila na týden – celkem tedy šestnáct kilo medocukrového těsta za týden pro všechny hladovce. A taky je vidět, jak zesilují a staví plásty, které potřebují k tomu, aby královna měla kam naklást vajíčka a taky aby si mohly naředěnou sladinu z těsta uložit na zimu.
Moc do nich nelozíme, jen občas přidáváme nové rámečky s mezistěnami a kontrolujeme, jestli se neflákaj a zda staví. A zvesela jim dáváme těsto přímo nad plodiště na horní loučky rámečků. A nakonec nastává ted den, kdy již mají plodiště kompletně vystavěné a my přidáváme nízký nástavek nad plodiště. Dáváme tam plný počet rámečků s natavenými mezistěnami, na ně opět placky s medocukrovým těstem a doufáme, že budou děvčata stavět, až se budou úly otřásat.
A pozorujeme, že nám holky nejen staví, ale mají se i čile k světu. Provoz kolem úlů narůstá, není to už sem tam včela, ale hučí to jak na D1 v pátek po práci. A je to radost. Stačí jen sednout a pozorovat provoz. Řídit se jej raději nepokoušíme. Pro zdárný vývoj plodu včely potřebují pyl. A tak je dobrý ukazatel pozorovat, jestli jej nosí. No a je to fajn – nosí. Váčky mají pěkně napěchované, vypadá to, jako by přiletěly z Bavor ve žlutých podkolenkách. A tak se opět vracíme k teorii, abychom věděli, jak s nimi dál, co je pro ně nejlepší a jak je dostat na zimu do plné kondice…
Medov.cz včelaříme
