Home / začínáme včelařit / Zahajujeme sezónu

Zahajujeme sezónu

Je to tady. Začínáme. Přivezli nám úly Eurodadant. Jsou zateplené polystyrenem vevnitř a navíc mají zeteplené víko i střechu. Super. Je toho ale hromada a tak vozíme všechno do čtvrtého patra panelákového bytu. Představa, že to za pár měsíců zase budeme vozit dolů, nakládat do auta, napouštět fermeží, natírat barvou mě nějak nenabíjí pozitivnem. Rámečky taky ne – byly dodány zároveň s úly, dřeva je na několik táboráků a každý kousek nám musí projít rukama. No musí – už prošel. Stloukání, děrování, zděře, drátkování, napínání, natavování mezistěn… Ale něco se stalo – není to otravná práce. Je to relax a to ještě nevíme, co nás čeká dál…

Hisilicon K3

Objednali jsme oddělky na rámkové míře pro Eurodadant. Byla zima a do konce června (termín odebírání oddělků) daleko. Dotyčný včelař chtěl objednávku písemně. Dostal ji obratem a po dvou týdnech slíbil, že se ozve. Nastal květen, tak jsem se ozval sám. Nic. Nastal červen a prudil jsem znovu. Za týden napsal, že dá vědět dva týdny dopředu. Po dalším týdnu mi došlo, že už červen nestihneme a kdoví, jestli sezonu 2016. Tak jsem hledal už hodně narychlo, bez požadavku na rámkovou míru 39×30. Naštěstí se zadařilo. Sice na rámkové míře 39×24 (tímto všem hobby začátečníkům doporučuji právě tuto míru – budou mít spoustu věcí jednodušších), ale od solidní včelí farmy a včelaře. Odběr nejlépe ihned. Hmmm, nastaly manévry, ale představa, že budeme s úly v obýváku čekat do další sezony nás donutila dát dohromady všechno potřebné a pak přišel den D – jedeme pro včely!
A to včely z certifikovaného chovu. Cena dosti vysoká, ale víme, co nechceme – začínat “nějak” s tím, že později se uvidí. První zážitek – vzali jsme krabice s oddělky a dávali je opatrně do auta. Každý dva oddělky a tím pádem desetitisíce včel. S nadsázkou se to dá přirovnat k velkému, neustále vibrujícímu mobilu, vydávající výstražný hukot. Tolik pasažérů jsem ještě nevezl. Jedem a celou cestu se ubezpečuji, že ty přepravky sice mají větrání, ale žádné šlechtěné děvče neprojde. A fakt, neprošlo.
Tak jsme se vymódili do bílých obleků, překontrovali své kosmonautské oblečky jeden druhému a otevřeli první bedýnku. Vzneslo se několik stovek včel a já si říkal, že budeme další z těch, co jim uletěly včely. Ale holky se držely pořád poblíž, tak jsme do těch krabic hrábli a postupně vyndávali jeden rámeček za druhým a osazovali je do úlů. Pak už to šlo – mraku včel jsme si nevšímali a postupně tak usadili všechny čtyři oddělky. Na horní loučky jsme jim přidali medocukrové těsto, zaklopili a v ten moment se z nás  stávají plnohodnotní včelaři s nulovými praktickými zkušenostmi. Ty zkušenosti ale přijdou a než umřeme, tak snad ještě něco zvíme …

About admin

Check Also

Zima včelařova

Máme zimu. Po dlouhé době opět tu pravou zimu. V lednu mrzne, v únoru se …

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *